Historie městečka Jablonné v Podještědí [ Historie (archivní dokument) ]
V době kolonizace, prováděné od 12. stol. přicházeli do nově zakládaných osad mimo slovanských i němečtí kolonisté. S tím souvisí i pronikání rodu Markvarticů do Podještědí. Výraznou postavou tohoto rodu byl Havel z Lemberka, který ve 40. letech 13. stol. patřil k důvěrníkům krále Václava I. V únoru 1249 se v Jablonném sešli spojenci krále Václava I. k rozhodujícímu tažení proti Přemyslovi Otakarovi I.
Havlův podpis na listině s označením "de Yablonni" je vlastně první prokázaná zmínka o městě, které v té době již zřejmě existovalo. Jablonné se začalo měnit na město a to i díky výhodné poloze na obchodní cestě ze Žitavy do Prahy a na několik staletí se stalo i významným obchodním a celním místem.
V blízkosti města si vystavěl Havel své opevněné sídlo hrad Lemberk a po roce 1250 založil se svou manželkou Zdislavou z Křížanova v Jablonném klášter tehdy nové dominikánské řehole. Zdislava vynikala léčitelským uměním a milosrdným srdcem, sama se obětavě starala o chudé nemocné.
V následujících staletích město střídalo majitele - po pánech z Lemberka přišel rod Berků z Dubé, dále Vartenberků a zpět do držení Berků, a to až do roku 1706.
Za husitských válek zůstala většina severočeské šlechty, včetně Berků z Dubé a Vartenberků, věrná císaři Zikmundovi. Proto již od počátku válek směřovaly pravidelné husitské nájezdy do severních Čech. Mnozí šlechtici však v průběhu válek, aby se vyhnuli plenění, přešli na stranu husitů, roku 1428 s nimi navázal také kontakty Jan z Vartenberka.
V 16. stol. měnilo Jablonné uvnitř berkovského rodu několikrát majitele, došlo však k uklidnění poměrů a obohacení města novými stavbami: špitální kostel sv. Volfganga, zámek Nový Falkenburk, nový pivovar, roku 1596 byla zřízena škola a roku 1699 byla zahájena výstavba chrámu sv. Vavřince.
V průběhu třicetileté války utrpělo město velké škody, roku 1623 byl z Jablonného vypuzen poslední protestantský duchovní a začala tvrdá rekatolizace. Současně město trpělo ničivými průchody vojsk, mnohé cennosti byly odvlečeny zejména do Švédska.
V 80. letech zahájili dominikáni přestavbu svého zchátralého kláštera. Majitel panství, hrabě František Antonín Berka, poslední mužský potomek slavného rodu s vědomím, že nemá komu odkázat své bohatství, významně finančně podporoval stavbu velkolepého klášterního chrámu sv. Vavřince. Přestože po jeho smrti (1706) nebyla u nástupců, hlavně Pachtů z Rájova, již ochota dokončit dílo s původní zamýšlenou velkorysostí, vznikla stavba, která patří k nejvýznamnějším svého druhu v Čechách. Za josefínských reforem byl v roce 1788 zrušen dominikánský klášter a téhož roku postihl město zničující požár - v centru města zůstalo stát jen asi 10 domů.
Obnovu města po požáru narušovaly průchody vojsk za napoleonských válek - Prusů, Rusů, Francouzů, Poláků a Rakušanů. Jablonné navštívil, byť jen na chvíli Napoleon Bonaparte, stalo se tak 19. srpna 1813 při jeho pobytu v Žitavě.
Osobitým způsobem zasáhla do osudů města 1. světová válka, kdy již od listopadu 1914 byl na okraji města vybudován zajatecký tábor, ve kterém byli internováni převážně Rusové (celkem 14 000).
Poválečný vývoj se příliš nelišil od ostatních městeček v pohraničí. Byl zahájen pokusem o odtržení pohraničních území a zřízení tzv. Provincie Deutschbohmen, v jejíž zemské vládě byl i zdejší rodák Kraus. Konec této epizody učinil až příchod československého vojska do Jablonného v prosinci roku 1918. Ke konci druhé světové války přicházeli do Jablonného uprchlíci jak z východních území, tak i z rozbombardovaného Německa. Poválečná léta byla pro město obdobím velkých změn. Textilní průmysl byl nahrazen sklářským. Podnik Precioza dodnes zaměstnává mnoho obyvatel Jablonného.
Rekreační charakter města byl posílen vybudováním kempinku a koupaliště v šedesátých letech, a také k němu přispívá i blízkost turisticky velmi přitažlivých Lužických hor.
Po roce 1989 byla utlumena zemědělská výroba, postupně se začíná rozvíjet cestovní ruch, čemuž značnou měrou přispívá i otevření turistické cesty stezky mezi Českou republikou (Petrovice) a SRN (Luckendorf). Tato skutečnost má vliv i na rozvíjení velmi dobrých vztahů mezi obyvateli obou příhraničních oblastí.
