Duch se soumezníkem [ Pověst ]
Duch se soumezníkem
Na cestě mezi vesnicemi Bzová a Komňa se čas od času okolo půlnoci zjevoval jezdec na koni. Ale byl to zvláštní jezdec i zvláštní kůň. Oba byli bez hlavy. Jezdec občas seskočil z koně, vytáhl ze země soumezník, pobíhal s ním po polích a stále volal: "Kam ho mám dát?, Kam ho mám dát?" Lidé, kteří chodili pozdě v noci z roboty a podivného jezdce zahlédli, prchali z toho místa a div živí domů doběhli.
Jednou za úplňkové noci vracel se přes "Hadůvky" ze Bzové do Komně domů podruh z komenského panského dvora. Zdržel se dlouho do noci u svého dobrého přítele v Bzové, s kterým se již dlouho neviděl. Poseděli, připili na zdraví, zavzpomínali na staré časy. Kolem půlnoci se rozloučili. Polní cesta do Komně vedla polem, lukami i krajem hlubokého lesa a jen pomalu ubíhala. Pojednou podruh zbystřil sluch, když z dáli uslyšel tlumený nářek a volání. Pokračoval v chůzi a jak přišel k místu, odkud naříkáni přicházelo, uviděl neurčitou, bílou, matnou a shrbenou postavu nepevných obrysů, která z místa na místo vláčela těžký kámen a skuhrala známou otázku: "Kam ho mám dát?" Pocestný bez váhání a rozmýšlení, snad že měl trochu vypito a to mu dodalo kuráže, přistoupil blíž a tajemné bytosti odpověděl: "Kdes ho vzal, tam ho daj." Bezhlavý duch ulehčeně odpověděl: "Děkuji ti za to, že jsi mě vysvobodil z mého trápení," zasunul kámen do země a tajemně zmizel. Když se podruh osmělil a šel se podívat blíže, zjistil, že kámen zasazený do země je soumezník, kterým se oddělovala pole sedláků.
Na druhý den ráno vyprávěl svou noční příhodu občanům, a když společně nad těmi tajuplnými událostmi rokovali, shodli se na tom, že duch patřil jednomu lakomému sedlákovi, který v těch místech míval pole. Jeho chamtivost byla tak velká, že sousedům brázdy odorával a soumezníky ve svůj prospěch posouval. Od té příhody se duch více neukázal a snad již našel věčný klid a pokoj.
